Říjen 2009

rugby naživo

26. října 2009 v 12:24 | Vendy |  zážitky co stojí za zmínku
Včera jsem měla osobní premiéru. Poprvé v životě jsem viděla hrát rugby. Na mojí žádost, jsme totiž s mojí novou host-rodinkou vyrazili na stadion. Když jsem totiž dorazila poprvé na tělák, koukala jsem na rugby jako vyoraná myš, chtěla jsem to trochu poznat.
Byla to tedy akce blesk, na stadion jsme jeli naslepo, bez lístků, nebylo tedy jistě, jestli se tam vůbec dostaneme, ale Marc (host-taťka) tvrdil, že zrovna hrají dva nejlepší týmy z Aveyronu (kraje), Rodez vs. Decazeville. Na stadion jsme se dostali a dokonce jsme si i sedli, pár míst tam ještě bylo, ale dvě hlavní tribuny byly naprosto plné. To je něco, co se na českém fotbalu nikdy nevidí. A to prý Rodez je více na fotbal než na rugby.
Takže k zápasu. Jelikož pravidla moc neznám, v průběhu mi je Marc trochu vysvětloval, ale nemyslím se, že mi stihl říct všechno, navíc, on je víc přes ten fotbal. Hraje se 15 na 15 a zápas trvá dvakrát 40 minut, ale po každé polovině se pár minut přidává za prostoje. Účelem hry je prohodit šišatej míč prostorem mezi dvěmi vysokými tyčemi. V prohození se protihráči snaží zabránit tím, že vás prostě naberou/srazí/podkosí nebo jinak dostanou na zem. To se tam pak udělá velká hromada lidí, ze které čouhaj nohy, zadky a sem tam i hlava. Po takovéhle hromadě nejčastěji přicházelo na řadu přetlačování družstev, 8 na 8, prostě se hráči obejmou kolem ramen a snaží se co nejsilněji tlačit na druhé družstvo, pak se někde z pod nich vykutálí míč a hra pokračuje. Jedno z nejdůležitějších pravidel, které jsem postřehla už ve škole je, že se nesmí přihrávat dopředu, jenom za sebe, když někdo chce přihrát před sebe, musí ten míč vykopnout, ale jelikož je šišatej, připadalo mi, že to občas lítalo naprosto nesmyslným směrem.
Co se mě zaujalo poměrně hodně, bylo házení autů. Teda, ani ne tolik házení, jako spíš to následné chytání míče. Je tu z toho i jedna fotka. Jeden hráč z týmu byl vždy vyzvednut pár spoluhráči do vzduchu aby chytil balon, potom již klasicky následovala hromada těl na sobě.
Tolik tedy naprosto neodborné, ale zaujaté (fakt mě bavilo se na ten zápas koukat) zhodnocení rugby. Jo a mimochodem, Rodez vyhrálo 15:12, hohoooo.


aut


hlavni nadrazi v Rodez

17. října 2009 v 19:39 | Vendy |  zážitky co stojí za zmínku
Ve ctvrtek odpoledne za mnou pribehl jeden spoluzak:
"Musim Ti neco ukazat, v jednom obchode maji napisy v cestine!"
"Jaks to poznal?"
"Je tam v jednom slove 'chršč' (rozumej Ř - nikdo neni schopny to vyslovit)"
Tak jsem se k tomu obchodu nechala zavest. Vubec jsem mu neverila, prislo mi to nelogicke. Ale mel pravdu. Nevericne jsem do te vylohy par minut koukala. Vyfotit jsem to proste musela, akorat jsem nemela fotak, tak jen do mobilu.


vidite tam ten vlak? a ceduli?

Zvrtnutý kotník

14. října 2009 v 9:43 | Vendy |  zážitky co stojí za zmínku
Možná jsem se o tom už zmiňovala, možná ne, každou středu máme dvě hodiny sport. První část tohoto školní roku budeme jezdit na Trock, veřejné hřiště, a učit se rugby. Před první hodinou jsem si říkala, super, rugby jsem nikdy nehrála ani neviděla hrát, aspoň se zase naučím něco nového. Počáteční nadšení mě ale poměrně brzo přešlo. Netušila jsem co dělat a byla jsem v té pomatené hře poměrně ztracená.
Minulou středu jsem tomu ale konečně přišla trochu na chuť, probíhala jsem ostatním holkám bez větších problémů a když jsme se učili bránit, také mi to docela šlo. Když člověku něco jde, ihned ho to začne i víc bavit. Mé chvilkové nadšení ovšem nemělo trvat dlouho. Přišla na nás zase řada s obranou, vyrazila jsem tam poměrně suverénně, už jsem si totiž začínala věřit, což možná byla ta chyba. Slečnu jsem sice ubránila, vypadá to tak, že jí prostě sejmu na zem, nicméně jsem to neustála a na zem jsem letěla taky. To není zase tolik neobvyklé, stává se to poměrně běžně, chce to ale umět padat šikovně. Já se to ještě nenaučila. Letěla jsem tudíž velmi blbě až to v mém kotníku udělalo nechutně velké a hlasité "křup", že jsem na té zemi zůstala ležet a bála, že to křuplo doopravdy. Po pár minutách jsem naštěstí byla schopná se postavit, ufff. Oddechla jsem si, zlomené to není a třeba budu moct jít odpoledne i lézt...
Na lezení jsem opravdu vyrazila, usoudila jsem, že když můžu relativně chodit a zas tolik to nebolí, lezení bude v pohodě. Asi to nebylo úplně moudré rozhodnutí, ale na nemoudrá rozhodnutí nejsem žádný amatér. Lezení jsem si užila, chození mě sice bolelo, ale když jsem byla na skále, bylo všechno ok. Večer jsem dokonce pajdala už jen minimálně. Tak jsem nad tím mávla rukou a usoudila jsem, že to bude naprosto v pořádku během chvíle.
To jsem se ale trochu přepočítala, ráno po probuzení jsem myslela, že mi ta hnáta upadne. Zašla jsem si tedy pro jakýsi gel a obvaz a celý den ve škole jsem propajdala v žabkách, nemohla jsem se do normálních bot dostat.
Ted' už je to skoro v pohodě, jen je to takové celé modré...

tvarohovy problem

11. října 2009 v 14:59 | Vendy |  slečnu něco zaujalo
Na dnesek jsem slibila, ze se postaram o dezert. Volba byla jasna. Padlo to na mou oblibenkyni, strouhanou buchtu. Vypadat by mela pekne, dole jedna cokoladova vrstva, pak vrstva tvarohu a pak dalsi, nastrouhana, cokoladova vrstva.
Peclive jsem vcera vybirala tvaroh, protoze si moc dobre pamatuji, co se mi stalo loni ve Vichy, buchta se proste roztekla.
Pripravovat buchtu jsem zacla hned rano, aby mela dost casu na vychladnuti - utuhnuti. Nicmene ani to nepomohlo, tvaroh je tu v tomhle pripade na prd, dopadlo to uplne stejne jako loni. Cokoladova vrstva byla ok, ale z tvarohu byla tekutina. Vypada to silene a chutna t taky trochu jinak nez obvykle. Je to sice dobre, ale neni to uplne ono...
V cem je problem? V tvarohu, proste tu maji tvaroh moc vodovy a tekuty. Tak mi Laurence doporucila, ze priste bude asi lepsi zajit do anglickeho butiku. To je takovy obchod, kde maji anglicke vyrobky. Je sice pomerne drahy, ale anglicky tvaroh je pry v tomhle pripade mnohem lepsi. To je co rict, protoze si tu z Anglie pomerne casto delaji srandu.
Kazdopadne jsem zanevrela na francouzsky tvaroh. A basta!

neco jako nas super jihocesky tvaroh, TUCNY, tady proste neni...

dobrou chut'

10. října 2009 v 17:24 | Vendy |  jak se mi tu žije
Musím se přece taky zmínit o jedné z mých vášní, o jídle. Co se množství týče, rozhodně si nemůžu stěžovat, ve škole je toho habafuk a když jsem s rodinkou taky. Jediný problém mám s časem kdy se tady jí. Tak třeba ve škole, snídaně je kolem půl osmé, od té doby až do půl jedné nic, něco jako svačinovou velkou přestávku tady neznají, pak je večeře, v sedm večer, což znamená cca 6 hodin bez jídla. Už jsem si tedy navykla, že pokud si nechci každý den něco kupovat nebo být příšerně hladová, musím na obědě uzmout alespoň nějaké to jablko nebo banán, to mě zachraňuje od vyhladovění.
Když jsem doma, je to v pohodě, jak na mě přijde hlad, něco si můžu vzít, i když občas je s tím taky problém, protože lednice je v podobném stavu jako u nás doma, jenže doma máme ňamkové džemy, medík, burákové máslo apod. Tady jsem burákové máslo už dojedla a ještě není nové, med doma nemají (musím si o něj říct, vždycky na to zapomenu) a džem je buď moc sladký nebo fíkový a já fíky zrovna nemusím. Jak se mi tady stýská po mých (a máminých a babiččiných) višňových, rybízových a meruňkových džemech...
Teď ale co se tady jí. Obecně jsou v oblibě hodně rybky a různé jiné vodní potvory. Mohla bych to taky říct tak, že Mímoš by se tady asi moc nenajedl, protože zeleniny je tu taky hodně. Ze tří čtvrtin jsem zatím jedla věci, které jsem nikdy dřív neochutnala. Mušle (slávky) jsem měla už dvakrát, chutná mi to jako taková trošku horší mořská ryba, dá se to normálně jíst, ale k vybraným pochoutkám si to nezařadím. O ostatním se ani nedá říct, že bych to jedla poprvé, jenom je to vždycky připravené jinak, takže i obyčejné pečené kuře s brambory mi chutná jinak.
Ale když to vezmu obecně a kolem dokola, chutná mi tu. :-)

zmatky s bydlenim

6. října 2009 v 13:33 | Vendy |  jak se mi tu žije
Jak tady teda pred vikend vegetuji? Zatim jsem v rodine Verdu bydlici primo v Rodez, asi dve az tri minuty chuze ze skoly.
Proc zatim?
Protoze vzato ciste teoreticky, je to pouze moje docasna rodina. Ja osobne doufam, ze se stehovat nebudu, jsem u nich spokojena, ale kdovi jak to bude.
Moje puvodni rodina, kterou ja neznam, mela jakysi probles s mym prijetim, nejak jim nevychazelo stehovani, ci co. Tak se do toho vlozila jista pani z organizace Nacel (te organizace, co mi to zarizovala), ktera sice loni ve skole pracovala a starala se o zahranicni studenty, nicmene letos uz tady neni. Tato pani teda zasla za svoji dobrou kamaradkou Laurence, moji host-mamkou, ze ma velky problem, protoze nema kde ubytovat jednu ceskou studentku, rozumej me. Laurence se ze dne na den musela rozhodnout (bylo to nekdy v cervnu), nastesti se rozhodla tak, ze me tedy berou. Nicmene ji pry bylo receno, ze je to pouze docasne, na zari. V tom pripade se musim smat, uz je rijen. Zmenou rodiny se ma momentalne zabyvat skola, nastesti to tak moc nevypada, takze porad doufam, ze se opravdu nebudu muset stehovat, jenze jeden nikdy nevi. Jako priklad muzu vzit Jasmine, nasi milou Indonesanku, mela stejny problem s rodinou jako ja, nasli ji ovsem rodinu novou (o tom pribehu nekdy jindy) a oznamili ji ve ctvrtek, ze se v sobotu stehuje.
V tomhle smeru nase mila agentura ponekud selhala. Ani ja, ani Jasmine jsme o tomto problemu nevedeli. Jasmine to nevedela vubec, me to rekla Laurence, kdyz jsem si s ni pred prijezdem psala. Proc o tom Nacel nikomu nic nerekl? Ptala jsem se na ceske agenture, CCI, "proc o tom sakra nic nevim?" a bylo mi receno, ze je to z jednoho prosteho duvodu, oni take nic nevedi. Chybu hledejme tudiz u Nacel.
Kdyz jsem toto tema resila s Laurence, rikala mi, ze podobny problem maji kazdy rok, ale ze to vzdycky funguje, protoze pokazde najdou nekoho, jako jsou oni. Bohudik. Ona sama mi rikala, ze nema zadny problem s tim, jestli u nich budu mesic nebo pul roku, pripadne celou dobu, jsem pry nekonfliktni a prizpusobiva, to me tesi. Nicmene me trochu zarazi ta situace jako takova.
Tak jen budu doufat, ze se nebudu muset stehovat. Ja se NECHCI stehovat.

specialni rozvrh pro me, cizinku

2. října 2009 v 10:21 klášterní škola
Dalsi clanek bych venovala memu rozvrhu. Jelikoz jsem tu jenom ne jeden rok a teoreticky bych vekem mela byt v poslednim rocniku (ke skolskemu systemu se dostanu jindy), mam trosku jiny rozvrh nez ostatni v me tride. Pro upresneni, jsem v mistnim prvaku (seconde), kde jsou vsichni vekem kolem 15 let, coz znamena, ze probiranou latku bych uz teoreticky mela mit za sebou. Je to videt napriklad v matice, u nas jsem temer nula, kdezto tady se muzu stourat v nose a spolecne s mym sousedem v lavici to stejne mam jako prvni a vetsinou dobre. Akorat mi delaji problem jejich matematicke vety, je to nelogicke, v matice porad pisou jakesi vety, u nas staci to zapsat znaky, tady ne, kvuli tomu jsem se svoji prvni pisemnou spadla nekam do prumeru, ale v druhe uz jsem se vratila na pekne misto mezi nejlepsi.

PondeliUteryStredaCtvrtekPatek
-francouzstina-fyzika-chemiedejak-zemak
nemcinaanglictina-fyzika-chemiematika
dejak-zemakmatikasportmatikanemcina
dejak-zemakfyzika-chemiesportanglictinafrancouzstina
anglictinafyzika-chemie-francouzstinafrancouzstina
obedobedobedobedobed
---nemcinamatika
---matikafrancouzstina / dejak-zemak
----TEST

Ale k tomu rozvrhu. Vsichni si tady na tento a dalsi tri roky vybiraji jeden az tri volitelne predmety: ISI (ingeneere ... blablabla), SMS (science-medico ... blablabla), BLP (biologicka laborator - praxe) a SVT (science et la vie de la terre = bizule); Jelikoz me se tyto predmety netykaji, v pondeli a utery nemam zadnou odpoledku. Taky maji odpoledni ateliery, rozumej predmety, ve kterych clovek moc nevinika a chce si je zopakovat, procvicit, nechat znovu vysvetlit... Pro me take nejsou povinne, zatim jsem se prihlasila na jeden, na film. Kazdopadne v mem rocniku si musi na kazdy tyden navolit minimalne tri ruzne ateliery z cehoz jeden muse byt samostudiuj nebo jina aktivita, jako napriklad ten muj film. Je tu ale celkem bezna praxe, ze se lidi prihlasuji na 4 nebo 5 tydne, 3 je pouze dane minimum. Jelikoz na ateliery nechodim, mivam vice volna v odpoledne. Nicnemene volne odpoledne ma svuj hacek, kdyz nic nemate, musite do tri hodin sedet ve foyer a studovat, nebo byt na internetu (kdyz zrovna funguje). Alespon ale napisu maily co chci a udelam vetsinu ukolu. Na vkus tady maji tech domacich ukolu nejak moc a nefunguje to tady jako u nas, aneb "Dej mi to opsat". Akorat vcera si kazdej matiku bral s meho sesitu, protoze byli zoufali.
Sport ve stredu mam dve hodiny, od 10 do 12. Obedova pauza je klasicky od 12.15 do 13.30. A kazde patecni odpoledne mame velky test z jednoho predmetu, pred tydnem to byla matika, dnes to bude fyzika-chemie. Drzte mi pesti.
Jak jste si vsimli, dejak a zemak je to dohromady, stejne tak fyzika a chemie, prijde mi to divne, ale da se to.
Musim ted jit na hodinu, mela jsem jednu volnou, odpadla mi nemcina.