Prosinec 2009

hledáte spojení? hodně štěstí

30. prosince 2009 v 12:38 | Vendy |  slečnu něco zaujalo
Na oslavu Silvestra jsem si dohodla, že pojedu do Nimes, k panu příteli. S Nacel vyjednáno, od rodičů podepsáno, tak jsem si myslela, že by neměl být žádný problém. To jsem se ale trochu přepočítala.
S Evanem jsem se dohodla, že pro mě zajedou na Montpellier, kdyby pro mě jeli až do Rodez, trochu by se to protáhlo, je to minimálně tři hodiny cesty. No a já že tedy ten kus cesty urazím autobus. S tím nemám žádný problém, autobusem jsem toho najezdila spoustu a nepředpokládala jsem, že by to ve Francii bylo nějak extra jiné. Do googlu, jsem zadala vyhledávat "bus horaires" s očekáváním, že mi to vyplivne nějakou stránku, kde zadám místo odjezdu a místo dojezdu. Taky by vás nenapadlo, že něco takovéhu tu asi neexistuje? Nejdřív jsem si říkala, že prostě špatně hledám. Tak jsem se zeptala rodinky, Evana, Jeremyho (kamaráda z Millau). Nikdo z nich takovou stránku nezná. Řekla jsem si tedy, že zkusím osvědčený český idos.cz. Byla jsem mile přtekvapena. Autobus mi to našlo, s jedním přestupem, v Millau. Pro jistotu jsem tedy požádala Jeremyho, který šťastnou náhodou v Millau bydlí, jestli by se nedošel na autobusák poptat, já to mám z mojí vesnici lehce z ruky. Autobus co mi našel idos existuje.
Takže, kdybyste se náhodou chtěli někdy ve Francii vlakem či autobusem přepravovat, vykašlete se na složité hledání (které je stejně absolutně na prd) a spolehněte se na Čechy :-).

Vánoce

28. prosince 2009 v 11:30 | Vendy |  jak se mi tu žije
Tak, a je po Vánocích. Pro mě to byly první Vánoce bez rodiny, bylo to takové, divné, zvláštní, nezvyklé... Spíš jsem se tu ale chtěla zmínit o tom, jak tady ,ve Francii ty Vánoce celkově probíhají. Nebo aspoň jak proběhly v mé host-rodině.
Poslední týden před Vánoci všichni šílí, před obchody se nedá zaparkovat a v centru města je skoro nepohnutelno. Všichni zase nechali dárky na poslední chvíli a pak mají problém to sehnat. Opravdu, já ty své téměř dokončila dva týdny předem a bylo to v pohodě, žádné větší návaly jsem v obchodech nezaznamenala.
Stromeček se zdobí předem, z domova jsem byla zvyklá, že jsme na něj navěšeli ozdůbky, čokolády a perníčky 24. ráno, tady byl ozdobený týden předem a to v mé rodině byl oproti ostatním docela pozdě.
I samotný průběh večera je trošku jiný. K večeru se sejde celá rodina a začne se aperitivem, šampaňským. K tomu se přizobávají jednohubky, sušenky a tak. Pak přijde řada na dalát a vínko, nebo nejdřív na vínko a potom na salát. Když se dojí salát, bylo mi řečno, že škeble, ústřice, jsou taková tradice, i když zrovna v mě rodině je má ráda asi je čtvrtina členů. Tak mě tedy přesvědčili, že, abych mohla říct, jestli mi to chutná nebo ne, bych měla aspoň jednu ochutnat. Dalo mi hodně práce se k tomu odhodlat. Tak škeble se pocitrónuje a odloupne, aby do pusy hezky sklouzla. Když mi tak teda sklouzla, už se jí nechtělo dál do krku. Měla jsem obavy , že se mi opravdu zvedne kufr, ale nějak se jí teda spolkla. No, nicméně, nechutná mi. Je to takové šedivé měkké něco. Pak se to ale zajídalo krevetkami, to už je jiná mňamka. Další chod byl králík a tele, s brambůrky a fazolkami. Tím jsme se přiblížili k půl 12 a už se vlastně jen čekalo, až projde Pére Noël. Děcka jsme vyhnali do druhého patra, aby mohl v klidu projít, on totiž, abyste rozumněli, nechodí nikdy před půlnocí.
Pět minut po půlnoci jsme seběhli dolů (šli jsme s host-sestřenkou a jejích přítelem v čekání příkladem) a zázrak, byly tam dárečky. Všichni byli spokojení, já si dokola prohlížela moje fotoalbum, Martine měla velkou radost z české broušené vázy a Marc se chlubil českých fotbalovým dresem.

A víte co přišlo po dárcích? Jídlo! Ještě nám zbývalo sníst dezerty. Zakončili jsme to kolem 2 hodin ráno. No a další den jsem hezky chrněla až do oběda. Ale stejně jsem pořád po té 'žranici' neměla hlad :-D.

matematicka absurdita

16. prosince 2009 v 9:02 | Vendy |  klášterní škola
Uz od zacatku skolniho roku me tu zarazi jedna malickost. Vsichni co me znaji si urcite pamatuji, jak u nas zapasim s matikou, cely vyssi gympl. Obcas jsem opravdu rada, ze jsem to mela na tu trojku, haha.
Tady je to presny opak. Ja jsem ten clovek, ktery vysvetluje ostatnim, proc a jak to v te matice funguje jak to funguje. Ja mivam jednu z nejlepsich znamek ve tride a kdyz ji nemam, matikarka seme pta, co se stalo, jestli nemam nejaky problem, ze jsem se nesoustredila. Je fakt, ze kdyz tu udelam ve vypoctu chybu, je to moji nepozornosti. Napriklad si prectu 2 misto 3, vzdycky jsem delala blbosti jako tak, ale uz me to zacina stvat. V jednom testu jsem diky tomuhle prisla o 7 bodu.
Nemuzu poprit, ze tady ten predmet je o dost lehci, ale me to navic BAVI. Ja si uzivam tu matikarku poslouchata pak si do sesitu delat vsechny ty jeji priklady. To je taky jeden ze zasadnich rozdilu.
Nicmene se diky tomuhle opravdu bojim mych rozdilovek v cervnu. Asi s doucovanim se matiky budu travit vetsinu prazdnin (a to nemluvim o chemii).
Uvidime, uvidime...

o francouzce v pubertě

6. prosince 2009 v 17:25 | Vendy |  o kom, o čem
Už delší dobu si říkám, že se o tom také zmíním. Nemyslím si, že to je jen ve Francii, u nás se to vyskytuje samozřejmě také. Mluvím o slečnách ve věku 12/14 let.
Začíná se to malovat. Začíná to mít drzé a "chytré" řeči. A občas to začíná i kouřit.
Vlastně mě inspirovala moje ex-host-sestřička. Nemyslím to tak, že bych jí neměla ráda, ona je strašně fajn, vždycky jí ráda vidím, ale občas nestačím zírat. Jednak je líná, to je dáno povahou, ale spíš mě fascinuje "respekt" k rodičům. Hlavně k jejímu tátovi, s mamkou má vztah dobrý. Můj ex-host-taťka na mě působil hrozně fajn dojmem. Je fakt, že v domě se moc nevyskytoval ani toho moc neudělal, to se nedá zapřít, je enormě pracovně vytížený, ale jinak se snaží dělat co dcerce na očích vidí. Ale vděku se mu za to skoro nedostane. Někdy mi to bylo opravdu až líto.

Tak si taky říkám, že bych to tu mohla pojmout jako omluvu mému tátovi :-) za to, co jsem v tom věku dělala a jak jsem se chovala. Upřímně doufám, že jsem nebyla až tak nesnesitelná, protože jestli jo, udivuje mě, že jsem to přežila. Merci :-)