Vánoce

28. prosince 2009 v 11:30 | Vendy |  jak se mi tu žije
Tak, a je po Vánocích. Pro mě to byly první Vánoce bez rodiny, bylo to takové, divné, zvláštní, nezvyklé... Spíš jsem se tu ale chtěla zmínit o tom, jak tady ,ve Francii ty Vánoce celkově probíhají. Nebo aspoň jak proběhly v mé host-rodině.
Poslední týden před Vánoci všichni šílí, před obchody se nedá zaparkovat a v centru města je skoro nepohnutelno. Všichni zase nechali dárky na poslední chvíli a pak mají problém to sehnat. Opravdu, já ty své téměř dokončila dva týdny předem a bylo to v pohodě, žádné větší návaly jsem v obchodech nezaznamenala.
Stromeček se zdobí předem, z domova jsem byla zvyklá, že jsme na něj navěšeli ozdůbky, čokolády a perníčky 24. ráno, tady byl ozdobený týden předem a to v mé rodině byl oproti ostatním docela pozdě.
I samotný průběh večera je trošku jiný. K večeru se sejde celá rodina a začne se aperitivem, šampaňským. K tomu se přizobávají jednohubky, sušenky a tak. Pak přijde řada na dalát a vínko, nebo nejdřív na vínko a potom na salát. Když se dojí salát, bylo mi řečno, že škeble, ústřice, jsou taková tradice, i když zrovna v mě rodině je má ráda asi je čtvrtina členů. Tak mě tedy přesvědčili, že, abych mohla říct, jestli mi to chutná nebo ne, bych měla aspoň jednu ochutnat. Dalo mi hodně práce se k tomu odhodlat. Tak škeble se pocitrónuje a odloupne, aby do pusy hezky sklouzla. Když mi tak teda sklouzla, už se jí nechtělo dál do krku. Měla jsem obavy , že se mi opravdu zvedne kufr, ale nějak se jí teda spolkla. No, nicméně, nechutná mi. Je to takové šedivé měkké něco. Pak se to ale zajídalo krevetkami, to už je jiná mňamka. Další chod byl králík a tele, s brambůrky a fazolkami. Tím jsme se přiblížili k půl 12 a už se vlastně jen čekalo, až projde Pére Noël. Děcka jsme vyhnali do druhého patra, aby mohl v klidu projít, on totiž, abyste rozumněli, nechodí nikdy před půlnocí.
Pět minut po půlnoci jsme seběhli dolů (šli jsme s host-sestřenkou a jejích přítelem v čekání příkladem) a zázrak, byly tam dárečky. Všichni byli spokojení, já si dokola prohlížela moje fotoalbum, Martine měla velkou radost z české broušené vázy a Marc se chlubil českých fotbalovým dresem.

A víte co přišlo po dárcích? Jídlo! Ještě nám zbývalo sníst dezerty. Zakončili jsme to kolem 2 hodin ráno. No a další den jsem hezky chrněla až do oběda. Ale stejně jsem pořád po té 'žranici' neměla hlad :-D.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luczz | 3. ledna 2010 v 22:16 | Reagovat

tak.. ústřici bych do sebe asi fakt nevpravila. brr!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama