Únor 2010

prázdniny

27. února 2010 v 14:24 | Vendy |  jak se mi tu žije
Možná jste o tom už slyšeli, ve Francii je pomětrně dost prázdnin. Každopádně víc než u nás. Na začátku roku jsem na to koukala s otevřenou pusou. Jaké prázdniny tu tedy mají?
1. Podzimní prázdniny (Toussaint) - 1,5 až 2 týdny. Letos to vyšlo na 1 a půl týdne a skoro všichni kolem byli rozmrzelí, jak je to krátké. Jak název napovídá, jsou na podzim kolem období dušiček. Tento podzim bylo volno od 24. října do 4. listopadu.
2. Vánoční prázdniny - asi jediné prázdniny s přibližně stejným termínem jako u nás, co byste taky chtěli měnit na Vánocích, že. Škola byla zavřená od 19. prosince do 3. ledna.
3. Zimní prázdniny - Termínem odpovídají přibližně našim jarňákům, jen netrvají jeden, ale celé dva týdny. Volno je super, ale popravdě, když nemáte co dělat, za chvíli se to omrzí. Teď mi právě tyto prázdniny končí a do té školy se normálně těším, nezvyklé. Ve škole tedy nejsme od 13. do 28. února.
4. Jarní (Velikonoční) prázdniny - Další dva týdny v období Velikonoc. Volno od 10. do 25. dubna. Hurá na lyže.
5. Letní prázdniny - Trvají také dva měsíce jako u nás, červenec a srpen. A začínají (?) na konci června, ale který den přesně nevím.
státní svátky - také tu nějaké jsou, ale přesná data si nepamatuji, nevadí. On je to stejně pokaždé jen jeden den někdy uprostřed týdne.


I když se ta délka prázdnin může zdát úžasná, což ona tedy opravdu šílená je, vyrovnává se to počtem hodin ve škole. To není můj případ, já mám rozvrh poněkud kratší než ostatní. Ale zbytek mé třídy (prvák) bývá ve škole, až na volná středeční odpoledne, skoro každý den minimálně do 4 odpoledne. Když říkám minimálně, nepřeháním, vyučování může končit nejpozději v půl 6. Pak už to záleží na nich, jak si tam vhodně najdou a navolí tři volitelné předměty týdně. Když jsou špatně navrhnuté, stává se, že čekají třeba 2 hodiny na jeden předmět.

steak

23. února 2010 v 18:32 | Vendy |  o kom, o čem
Dneska u oběda jsem si říkala, že bych se tu měla zmínit o steacích. Osobně nemám moc ráda, když z toho teče krev, ale to tady v té zemi budu asi jediná.
Jednou jsem si v hospodě dala steak a pěkně jsem jim zdůraznila, že ho chci pěkně propečený, protože jsem, právoplatně, obávala, že to bude celé červené. Zdůratnění moc nepomohlo, nebo možná jo, krev z toho netekla proudem ale jen po kapkách.
To samé doma. Dnes jsme právě k obědu měli obyč steak. Člověk by řekl, že se to prostě hodí na chvíli na pánev a je to. Ona to v zásadě asi pravda bude, ale záleží na tom, jak dlouho to na té pánvi necháte. Pro mě to asi není nikdy dostatečně. Zase tam byl rudý proužek uprostřed. Samozřejmě to sním, na to jsem moc hladová, ale ta propečenost mi v chuti chybí.
Asi si vždy najdu něco, na co si budu schopná stěžovat. Ale ty normální řízky bych si opravdu ráda dala.
Propečený nebo medium? Je mi to fuk, na můj vkus to je příliš červené...

třídní schůzky

6. února 2010 v 17:56 | Vendy |  klášterní škola
Včera ve škole bylo, již druhé v pořadí, setkání rodičů a profesorů. Něco jako třídní schůzky, ale takové jiné.
Přibližně dva týdně předem nám ve škole rozdali papír, s datem schůzek. Pak je již na studentících si všechno domluvit. Musejí zjistit hodinu, kdy můžou přijít jejich rodiče (pokud mají v úmyslu přijít) a poté si tu hodinu rezervovat u vyučujících vyžádaných od rodičů. Celé to začíná kolem 3 odpoledne a končí kolem 7 večer. Na jedno "rande" s profesorem máte 5-10 minut, podle toho, kolik Vám toho chce říct. Nikdy jsem nebyla v Čechách na třídních schůzkách (žákům nepřístupné), ale podle toho co vím od rodičovstva, je nejdůležitější úvodní proslov třídního. Něco takového tady není. S třídním se ani setkat nemusíte, tak tomu bylo například i v mém případě. Moji host rodiče považovali za důležitější stavit se za francouzštinářkou (logické) a matikářkou (na mé doporučení, ona je suprová). S každou z mých profesorek jsme strávili těch 10 minut, i když to po zběžném pochválení a projetí známek a mého kladného přístupu bylo pak více o mém pobytu tady. Nicméně, musím se pochlubit, obě mě opravdu vychvalovali skoro až do nebe, skoro jsem se červenala.
My, coby skoro poslední ve škole, jsem odešli asi ve čtvrt na 8 večer, můj host-taťka prostě z práce před 6 téměř nemůže. Co se mi na místních schůzkách líbí je, že tam je připuštěn i student, když má zájem. Ví tedy, co má vyučující na srdci a nemusí se bát, co si s rodiči poví v jeho nepřítomnosti. Samozřejmě, občas se rodiče chtějí poptat na něco sami a studentík vychází dřív, to už je ovšem věc individuálního přístupu. Jen mi je trochu líto některých profesorů, co tam sedí celé odpoledne až do večera.