klášterní škola

třídní schůzky

6. února 2010 v 17:56 | Vendy
Včera ve škole bylo, již druhé v pořadí, setkání rodičů a profesorů. Něco jako třídní schůzky, ale takové jiné.
Přibližně dva týdně předem nám ve škole rozdali papír, s datem schůzek. Pak je již na studentících si všechno domluvit. Musejí zjistit hodinu, kdy můžou přijít jejich rodiče (pokud mají v úmyslu přijít) a poté si tu hodinu rezervovat u vyučujících vyžádaných od rodičů. Celé to začíná kolem 3 odpoledne a končí kolem 7 večer. Na jedno "rande" s profesorem máte 5-10 minut, podle toho, kolik Vám toho chce říct. Nikdy jsem nebyla v Čechách na třídních schůzkách (žákům nepřístupné), ale podle toho co vím od rodičovstva, je nejdůležitější úvodní proslov třídního. Něco takového tady není. S třídním se ani setkat nemusíte, tak tomu bylo například i v mém případě. Moji host rodiče považovali za důležitější stavit se za francouzštinářkou (logické) a matikářkou (na mé doporučení, ona je suprová). S každou z mých profesorek jsme strávili těch 10 minut, i když to po zběžném pochválení a projetí známek a mého kladného přístupu bylo pak více o mém pobytu tady. Nicméně, musím se pochlubit, obě mě opravdu vychvalovali skoro až do nebe, skoro jsem se červenala.
My, coby skoro poslední ve škole, jsem odešli asi ve čtvrt na 8 večer, můj host-taťka prostě z práce před 6 téměř nemůže. Co se mi na místních schůzkách líbí je, že tam je připuštěn i student, když má zájem. Ví tedy, co má vyučující na srdci a nemusí se bát, co si s rodiči poví v jeho nepřítomnosti. Samozřejmě, občas se rodiče chtějí poptat na něco sami a studentík vychází dřív, to už je ovšem věc individuálního přístupu. Jen mi je trochu líto některých profesorů, co tam sedí celé odpoledne až do večera.

školní poctivost

18. ledna 2010 v 14:56 | Vendy
Nikdy jsem si sešity neudržovala v nějakém extrémním pořádku. Většinou se v tom dalo jakž takž vyznat a něco si z toho zopakovat, to mi bohatě stačilo. S příjezdem do Francie se ovšem můj příštup k sešitům podstatně změnil. Až na sešit na fyziku/chemii (který stejně vypadá jako jeden z nejpořádnějších sešitů mého loňského školního roku) a na angličtinu (kde je to dáno lehkým nuděním se) je to podstivost sama. Ono kdybych si ty sešity neudržovala v pořádku, rozlila bych si to u vyučujících. Všichni si tady píšou, všichni všechno zařadí do desek, nalepí do sešitu. Jak se řekne, že se jde zapisovat, všichni vytáhnout tužku.
Jakou tužku? To také určuje vyučující. Normálně se zapisuje modře či černě, když se má něco zvýraznit, písmo je červené a na opravy písemek je vyhrazená zelená. Do tohohle stylu jsem se tedy ještě nedostala. Zelenou propisku nemám a opravy písemek vesele dělám obyčejnou tužkou. Stejně tak barvu písma neměním, pouze podtrhávám. A do matiky budu dál psát obyčejnou tužkou, když se spletu, nemusím škrtat, stačí to vygumovat.
Aby nebylo možné zapomenout dělat úkoly, všichni mají školní diář. Je od září do září a píšou si tam naprosto všechno. Na tohle se ovšem navykne snadno, i když mám normální roční diář. Všechny úkoly bych si nebyla schopná zapamatovat a opisování na poslední chvíli tu není tak rozšířené jako u nás. S tím bych moc nepochodila. Už tak na mě koukají jako na blázna když si během fyziky opakuju franzouzštinu. Něco takového tu prostě skoro neexistuje.
O opisování během písemek ani nemluvím. Oni ani učitelé nepočítají s tím, že by to někdo dělal. Jistě, o testy z angličtiny do mě můj bývalý spolusedící drkal, abych mu tam aspoň těch pár chyb opravila, ale to jsou víceméně výjimky.
Nicméně, pořád není tak odsouzeníhodné něco opsat, jako třeba v USA. Podle toho co mi bráška vyprávěl.

Taková poctivost, všechny úkoly píšu...

matematicka absurdita

16. prosince 2009 v 9:02 | Vendy
Uz od zacatku skolniho roku me tu zarazi jedna malickost. Vsichni co me znaji si urcite pamatuji, jak u nas zapasim s matikou, cely vyssi gympl. Obcas jsem opravdu rada, ze jsem to mela na tu trojku, haha.
Tady je to presny opak. Ja jsem ten clovek, ktery vysvetluje ostatnim, proc a jak to v te matice funguje jak to funguje. Ja mivam jednu z nejlepsich znamek ve tride a kdyz ji nemam, matikarka seme pta, co se stalo, jestli nemam nejaky problem, ze jsem se nesoustredila. Je fakt, ze kdyz tu udelam ve vypoctu chybu, je to moji nepozornosti. Napriklad si prectu 2 misto 3, vzdycky jsem delala blbosti jako tak, ale uz me to zacina stvat. V jednom testu jsem diky tomuhle prisla o 7 bodu.
Nemuzu poprit, ze tady ten predmet je o dost lehci, ale me to navic BAVI. Ja si uzivam tu matikarku poslouchata pak si do sesitu delat vsechny ty jeji priklady. To je taky jeden ze zasadnich rozdilu.
Nicmene se diky tomuhle opravdu bojim mych rozdilovek v cervnu. Asi s doucovanim se matiky budu travit vetsinu prazdnin (a to nemluvim o chemii).
Uvidime, uvidime...

jak se dostat do jídelny a najíst se tam...

11. listopadu 2009 v 22:55 | Vendy
Takže jak to vlastně chodí se snídaní, obědem a večeří ve škole. Já vim, pořád jídlo, jako bych nic jiného neměla na práci.
Začněme snídaní. Já osobně tam dorážim jako jedna z prvních, kolem čtvrt na 8, je to dáno budíčkem na intru, je pro mě příliš brzo, všem pak trvá o dost déle se z intru vypakovat než mě. Když tam tedy já přijdu, většinou je tam 0-10 lidí. Ale má to své výhody, nemusím na nic čekat frontu a nehozí mi, že zahodím tác v tlačenici pro chleba nebo někomu za krk vyleju džus či mléko při boji o džbánky. Nicméně výběr jídla je poměrně tragický. Každý den několik druhů pidi-džemíků (několik druhů co se liší barvou, nikoliv však plastovou chutí), ve čtvrtek navíc medíky a v pátek croissanty, hohó, v pátek je luxus. Dost chlapců to řeší koupením si sklenice nutelly, já to dělám jinak. Každý večer si na večeři vezmu do kapsy jeden mazací sýr a ráno si pak můžu pomlaskávat blahem.
V půl dvanácté nám konečně dovolí jít na oběd. Není to jako u nás, že když dorazíš do jídelny jdeš si pro jídlo. Tady se čeká venku a chodí se po ročnících, takže každý den čekáme venku (v zimě to zrovna lábuž nebude) na zavolání "2de GT". Ono by bylo fajn čekat někde uvnitř, jenže si nikdy nejsme jistí časem jídla, jednou je to v 11:25, jindy o deset minut pozdějc, no a když to přošvihneš, tůůůdle, musíš čekat, než projde dlouhá řada ročníku co je zrovna na řadě. Pro přístup do jídelny na oběd je zapotřebí mít kartu (viz foto). Já, coby internátník mám přístup vždy, ti co jsou externí, si vždy musí nabít 'kredit' na jídla. V jídelně si vystojíme frontu, vezmeme předkrm, hlavní jídlo, sýr, zákusek, ovoce a chleba (ano, je tu toho hodně) a jdeme se pokusit najít místo. To občas není zrovna lehké, takže někdy jsou k vidění zoufalé postavičky potácející se jídelnou a zoufale hledající volné místo, protože je od přeplněného tácu bolí ručičky.
Na večeři se jde po 7 hodině večerní, prostě jakmile je po studijní hodině. Jelikož mezi obědem a večeří je cca 6 hodin bez jídla, většinou (vždycky!) mi kručí v žaludku. Tak mě nedávno konečně napadlo, že si ovoce z oběda můžu nechávat na odpoledne, jsem já to ale génius. Jinak jídlo probíhá stejně jako v poledne, akorát s místem je to lepší, protože jídlena je zaplněná jen lidmi z intru.
Tak, pro dnešek je s jídlem konec :-)

specialni rozvrh pro me, cizinku

2. října 2009 v 10:21
Dalsi clanek bych venovala memu rozvrhu. Jelikoz jsem tu jenom ne jeden rok a teoreticky bych vekem mela byt v poslednim rocniku (ke skolskemu systemu se dostanu jindy), mam trosku jiny rozvrh nez ostatni v me tride. Pro upresneni, jsem v mistnim prvaku (seconde), kde jsou vsichni vekem kolem 15 let, coz znamena, ze probiranou latku bych uz teoreticky mela mit za sebou. Je to videt napriklad v matice, u nas jsem temer nula, kdezto tady se muzu stourat v nose a spolecne s mym sousedem v lavici to stejne mam jako prvni a vetsinou dobre. Akorat mi delaji problem jejich matematicke vety, je to nelogicke, v matice porad pisou jakesi vety, u nas staci to zapsat znaky, tady ne, kvuli tomu jsem se svoji prvni pisemnou spadla nekam do prumeru, ale v druhe uz jsem se vratila na pekne misto mezi nejlepsi.

PondeliUteryStredaCtvrtekPatek
-francouzstina-fyzika-chemiedejak-zemak
nemcinaanglictina-fyzika-chemiematika
dejak-zemakmatikasportmatikanemcina
dejak-zemakfyzika-chemiesportanglictinafrancouzstina
anglictinafyzika-chemie-francouzstinafrancouzstina
obedobedobedobedobed
---nemcinamatika
---matikafrancouzstina / dejak-zemak
----TEST

Ale k tomu rozvrhu. Vsichni si tady na tento a dalsi tri roky vybiraji jeden az tri volitelne predmety: ISI (ingeneere ... blablabla), SMS (science-medico ... blablabla), BLP (biologicka laborator - praxe) a SVT (science et la vie de la terre = bizule); Jelikoz me se tyto predmety netykaji, v pondeli a utery nemam zadnou odpoledku. Taky maji odpoledni ateliery, rozumej predmety, ve kterych clovek moc nevinika a chce si je zopakovat, procvicit, nechat znovu vysvetlit... Pro me take nejsou povinne, zatim jsem se prihlasila na jeden, na film. Kazdopadne v mem rocniku si musi na kazdy tyden navolit minimalne tri ruzne ateliery z cehoz jeden muse byt samostudiuj nebo jina aktivita, jako napriklad ten muj film. Je tu ale celkem bezna praxe, ze se lidi prihlasuji na 4 nebo 5 tydne, 3 je pouze dane minimum. Jelikoz na ateliery nechodim, mivam vice volna v odpoledne. Nicnemene volne odpoledne ma svuj hacek, kdyz nic nemate, musite do tri hodin sedet ve foyer a studovat, nebo byt na internetu (kdyz zrovna funguje). Alespon ale napisu maily co chci a udelam vetsinu ukolu. Na vkus tady maji tech domacich ukolu nejak moc a nefunguje to tady jako u nas, aneb "Dej mi to opsat". Akorat vcera si kazdej matiku bral s meho sesitu, protoze byli zoufali.
Sport ve stredu mam dve hodiny, od 10 do 12. Obedova pauza je klasicky od 12.15 do 13.30. A kazde patecni odpoledne mame velky test z jednoho predmetu, pred tydnem to byla matika, dnes to bude fyzika-chemie. Drzte mi pesti.
Jak jste si vsimli, dejak a zemak je to dohromady, stejne tak fyzika a chemie, prijde mi to divne, ale da se to.
Musim ted jit na hodinu, mela jsem jednu volnou, odpadla mi nemcina.

jak vypada moje skola?

30. září 2009 v 9:11 | Vendy
Zacnu tedy lehkym popisem skoly. Ackoli jsem tady u rodinky, ktera bydli pouze tri minuty pesky od skoly, musim bydlet na intru. Je to z toho duvodu, ze jsem na internat byla zapsana driv nez jsem mela jakoukoliv rodinu a nejde to jen tak zmenit, jsou tu, co se pravidel tyce, striktnejsi nez u nas.
Skola je tady z meho pohledu obrovska (i kdyz oproti te Milose v USA se muze jenom nesmele krcit v koutku) a sklada se z nekolika budov. V nejzazsi casti skoly se nachazi zakladka a dve poschodi divciho internatu. Na jsem s prehledem nejstarsi ja, dalsi tri slecny s ciziny a asi tri, mozna ctyri francouzsky. Ostatni jsou o cca 2 roky mladsi, ale zvykam si na to pomerne bez problemu, jelikoz jsem ve tride, ktera je vekove nas prvak, prijde mi to normalni. Cizi pozorovatel by mezi nami rozdil nevidel, obecne tu totiz lide vypadaji starsi nez jsou, jim to neprijde, ale me ano, nebo mozna u nas kazdy vypada mladsi? Ale tak obecne kdyz mi hadali vek nejdriv zkouseli 15 a kdyz se netrefili, vetsina rekla, ze tedy 14, malokdo se trefil. Pru je to dane roztomilosti, haha.
Vratim se ale ke skole. Od internatu muzu smerem k casti, kde se nachazi lycee projit bud casti college (druhy stupen zakladky/nizsi gympl) , nebo pres dve basketballova hriste. Hriste moc velka nejsou a je to delsi, takze kdyz jsou odemcene dvere (k veceru se tu zamyka) prochazim pres college. Dale projdu kolem telocvicny, ktera je docela velika a hlavne v druhe casti se nachazi lezecka stena. Jeste jsem nemela tu cest stenu vyzkouset, ale uprimne doufam, ze na to taky dojde. Po dvaceti schodech vzhuru projdu kolem dalsi casti college vcetne mistnosti, kde mame vecerni studijum, pak projdu pidiparcikem a dorazim na volne prostranstvi. Na levoboku mam jidelnu, pred pridi schody vedouci do chlapeckeho internatu a pruchod na prostrantsvi vyhrazene pro muj rocnik a na pravoboku nejvetsi prostranstvi na skole spolecne s hlavnim foyer pro cele lycee.
Skola je stara temer 200 let, abych to rekla presne, musela bych se jit podivat na tu ceduli co visi venku a jak rekla ma draha mama, vypada trochu klasterne.
pidiparcik
schody vedouci k velkemu prostranstvi
ano, konecne skrinky na kurtiku pouze pro muj rocnik :-)
 
 

Reklama