o kom, o čem

zkouškové následky roku mimo GJP

30. srpna 2010 v 11:32 | Vendy
Když jsem si na konci školního roku 2008/09 zařizovala u nás na gymplu roční propuštění na zahraniční studia, musela jsem si nějak vyjednat i následné pokračování. Lidem, kteří jezdí na půl roku povolovalo ředitelství srovnávací zkoušky. Nicméně těm, kteří byli pryč celý rok je až do teď zamítali. Nevím, jestli to nebylo dostatečnou snahou studentů a jejich třídních (jak znám ale bráchu a jeho bývalou třídní, tím to nebude) či něčím jiným. Mě to ovšem díky úžasnému předjednání mé drahé třídní profesorky a mým poměnkovým očím (prdlajs, kecám. Fakt jen díky třídní, vždyť já si to pak jen zašla nechat podepsat.) povolili. S podmínkou, že na školu musím opět nastoupit nejpozději 16.6.2010 a ty dva poslední flákací týdny si kvůli docházce odchodit, ale povolili. Jak ale vypadají ty zkoušky?
První zkoušku z ekonomie (EVP) jsem si, proti všem předpisům, udělala již v červnu roku 2009. Oficiálně se nesmí zkoušet z něčeho, co nebylo ještě probráno a ještě k tomu pouze s vyučujícím a beze svědků, ale já měla vyjímku, opět díky mé super třídní (ona to učí :D). EVP tedy za 1 už na konci toho června, nahlášené to ovšem nikde nebylo, s tím se muselo rok počkat.


Další série zkoušek mě čekala v obdomí mezi 21. a 30. červnem 2010. Za tuto chvíli jsem stihla udělat francouzštinu (ano, opravdu po mně po roce ve Francii vyžadovali zkoušku z francouzštiny), angličtinu, konverzaci v angličtině, ruštinu (haha, vtipné, mluvení česky s ruským přízvukem mi vyneslo 2) a dějepis. Kdybych nestihla ten dějepis už v červnu, musela bych ho dělat před komisí a to se mi opravdu vůůůůbec nechtělo. Radši jsem se ho tedy naučila během 2 večerů a šla si s sednout pouze s naší vyučující. Před komisí bych totiž s tím, co jsem uměla, rozhodně 2 nedostala.
O zbytku zkoušek, tedy zeměpisu, matice, fyzice, chemii, biologii, češtině a zsv, bylo rozhodnuto, že je budu dělat v září. Až na zemák a fyziku ve všem pokračuji v oktávě mohu to tudíž dělat ve třídě. Zeměpis a fyziku ovšem pouze před komisí.
Tento článek píši pod vlivem toho, že jsem se právě vrátila z komisionální zkoušky ze zeměpisu. Měla jsem nejlepší komisi jakou jsem si mohla přát. Vyšla jsem tedy, sama překvapená, s 1. Po pěti letech 1 ze zemáku, no teda. Největší překvapení bylo, když jsem tam dorazila a bylo mi řečeno, že jednak začínám o hodinu později a druhak budu mít ještě zkoušku z tělocviku. V tom pro mě nebyl problém, jen jsem tam přišla slušně učesaná a na podpatcích :D. Měla jsem tedy půjčený školní dres a předvedla kotrmelce, hvězdu, stojku, dvojtakt a hod na koš, pinkání a volejbalové podání. Odbyto, i s převlékáním, za 10 min. Další změna byla, že na hodinu, na kterou byla posunuta moje zkouška z důvody pedagogické rady zničehonic vyučujícím a i mé komisi domluvili školení. Celou zkoušku jsem měla hotovou po 30 min posezení a zeměpisném povídání (Japonsko, Arabská Afrika, demografická revoluce v ČR) v kabinetě. 
Uffff, tak teď už mi zbývá "pouhých" 6 zkoušek :D

steak

23. února 2010 v 18:32 | Vendy
Dneska u oběda jsem si říkala, že bych se tu měla zmínit o steacích. Osobně nemám moc ráda, když z toho teče krev, ale to tady v té zemi budu asi jediná.
Jednou jsem si v hospodě dala steak a pěkně jsem jim zdůraznila, že ho chci pěkně propečený, protože jsem, právoplatně, obávala, že to bude celé červené. Zdůratnění moc nepomohlo, nebo možná jo, krev z toho netekla proudem ale jen po kapkách.
To samé doma. Dnes jsme právě k obědu měli obyč steak. Člověk by řekl, že se to prostě hodí na chvíli na pánev a je to. Ona to v zásadě asi pravda bude, ale záleží na tom, jak dlouho to na té pánvi necháte. Pro mě to asi není nikdy dostatečně. Zase tam byl rudý proužek uprostřed. Samozřejmě to sním, na to jsem moc hladová, ale ta propečenost mi v chuti chybí.
Asi si vždy najdu něco, na co si budu schopná stěžovat. Ale ty normální řízky bych si opravdu ráda dala.
Propečený nebo medium? Je mi to fuk, na můj vkus to je příliš červené...

"jus de chaussettes"

31. ledna 2010 v 19:43 | Vendy
Moje host-rodinka si tento víkend koupila nový kávovar. Víceméně obyčejná událost. Když ho ovšem Martine poprvé zkoušela, nějak se to nepodařilo. Vytekla z toho prapodivná hnědá kapalina, která se kávě zrovna moc nepodobala. Chvíli jsme to okukovaly a pak přišly na velký problém, kávové pytlíky byly špatně koupené.
Martine, má host-mamka mě ovšem rozesmála výrokem, že to je "jus de chaussettes", ponožkový džus. Tohle spojení se mi nesmírně zalíbilo, ale rozhodně to nebylo tou pa-vůní.
Prostě, když je nějaká tekutina nevalného vzhledu a zápachu, je to ponožkový džus.

o francouzce v pubertě

6. prosince 2009 v 17:25 | Vendy
Už delší dobu si říkám, že se o tom také zmíním. Nemyslím si, že to je jen ve Francii, u nás se to vyskytuje samozřejmě také. Mluvím o slečnách ve věku 12/14 let.
Začíná se to malovat. Začíná to mít drzé a "chytré" řeči. A občas to začíná i kouřit.
Vlastně mě inspirovala moje ex-host-sestřička. Nemyslím to tak, že bych jí neměla ráda, ona je strašně fajn, vždycky jí ráda vidím, ale občas nestačím zírat. Jednak je líná, to je dáno povahou, ale spíš mě fascinuje "respekt" k rodičům. Hlavně k jejímu tátovi, s mamkou má vztah dobrý. Můj ex-host-taťka na mě působil hrozně fajn dojmem. Je fakt, že v domě se moc nevyskytoval ani toho moc neudělal, to se nedá zapřít, je enormě pracovně vytížený, ale jinak se snaží dělat co dcerce na očích vidí. Ale vděku se mu za to skoro nedostane. Někdy mi to bylo opravdu až líto.

Tak si taky říkám, že bych to tu mohla pojmout jako omluvu mému tátovi :-) za to, co jsem v tom věku dělala a jak jsem se chovala. Upřímně doufám, že jsem nebyla až tak nesnesitelná, protože jestli jo, udivuje mě, že jsem to přežila. Merci :-)
 
 

Reklama